Jsem jak pan skleněný, smutní Vojtěch Princ

Přinášíme rozsáhlý rozhovor s Vojtěchem Princem, který je poslední rok více na marodce, než na hřišti. Dojmy čtyřiadvacetiletého útočníka si můžete přečíst níže.

V novém ročníku divize jsi nastoupil pouze ke dvěma utkáním (v Berouně a s Petřínem). Jak zatím hodnotíš svá řídká vystoupení?
Rozhodně kriticky. Oproti přípravným duelům jsem v mých očích nepředvedl nějak výjimečné výkony. Je mnoho věcí, na kterých musím zapracovat, zejména pak na kondici.

V minulém kole se prohrálo na půdě Chebu. Ty jsi na utkání kvůli zranění nebyl. Sledoval jsi utkání alespoň na dálku?
Utkání jsem bohužel shlédl až po skončení zápasu, neboť z Chebu nešel přenos. O dění na hřišti jsem ale věděl, protože jsem byl průběžně informován. Rozhodně je to škoda, šance byly na obou stranách, ale štěstí se naklonilo více na stranu domácích.

Za posledních několik měsíců jsi již potřetí zraněn. Nejprve tříslo, poté kotník a nyní odražená pata. Je to dáno dílem smůly nebo je to i z části tvé podcenění v určitých chvílích?
Jak jsem se v mládí nepotkal se zraněním, tak teď si to asi vše vybírám, jako pan skleněný. Už jsem z toho patřičně nesvůj. Každé zranění pak znamená další minimálně měsíc se dostávat do formy a poté přijde další zranění. Teď mě potkalo skoro až komické a to odražená pata. Už přes rok se držím v tomto začarovaném kruhu. A abych to uvedl na pravou míru, tak je to opravdu smůla, rozhodně ne podcenění.

A jak to nyní vypadá s tvým aktuálním zraněním? Kdy si myslíš, že se vrátíš na zelený pažit?
Aktuální zranění se léčí rychleji, než mi bylo zprvu řečeno. Jsem za to velice rád. A věřím, že po zápase s Doubravkou už nastoupím znovu do tréninkového procesu.

Jsi hradeckým odchovancem, ale hostoval jsi i v Popelíně. Jak vzpomínáš na toto angažmá?
Jedině v dobrém. Šel jsem na vysokou školu a nestíhal žádné tréninky. Proto byl pro mě Popelín perfektní destinací pro herní praxi. Takový klidný vesnický fotbal. Ale právě ten enormní klid mě donutil znovu po roce zamířit výš. 

V čem vidíš své fotbalové přednosti a kde naopak slabiny?
Žádné velké přednosti si asi nejsem vědom. Jen talentu. (smích) A asi by to měla být i moje výška, jenže tu bohužel stále nedokážu využít. Takže je z ní vlastně moje nevýhoda. (smích)

Od zimního soustředění se ti říká Wega. Jak vznikla tato zajímavá přezdívka?
Já to asi radši nechci, respektive nemůžu říkat. Původ této přezdívky znají jen ti, kteří ji vymysleli a to jsou naše šílené koně z Dačic.

Říká se, že na většině akcích, kde se konzumuje i lehké množství alkoholu jsi proslulý svou nešikovností ohledně rozbíjení či vylévání. Co je na tom pravdy? 
To není pravda a ta částka taky nesouhlasí.

Máš v kabině jednoznačně největší spotřebu tréninkového oblečení. Neustále si stěžuješ, že ti spoluhráči kradou věci. Je to opravdu tak nebo může být problém na tvojí straně? 
No jelikož svoje oblečení vídám na internetových obchodech tak mám podezření, že chyba není na mé straně. Ne, dělám si samozřejmě srandu. Opravdu nevím a nechci na nikoho ukazovat. Je to jenom oblečení, ale pravdou je, že od léta mám problémy hlavně s tréninkovým trikem, které mi mizí každý trénink.

Patříš mezi "baviče" týmu, aniž bys třeba o to stál. Kteří další hráči se starají o srandu v kabině?
Tento rok se nám v týmu sešlo mnoho vtipných person, a proto se divím, že tam podle vás patřím i já. Když se podívám na tréninku například na Jendu Kubína, Luboše Králíčka nebo Bachira Abderrabiho, tak opravdu stačí jen pohled a slova nejsou potřeba. (smích) Například předtréninkový strečink v podání Tadeáše Jindry je neskutečné divadlo.

Věnuješ se hraní na playstationu. Údajně ti to moc nejde. Je to tak? A je právě playstation tvůj hlavní koníček?
Krásně jste zde použil slovo údajně. Toho bych se držel. I přesto, že tomu nevěnuji tolik volného času, tak jsem kvalitní a za tím si stojím. A playstation určitě není můj hlavní koníček. Mám ho rád, ale jsem radši když můžu čas trávit aktivně. Tenis a míčové sporty jsou mé hlavní záliby.

V hradecké šatně jsi jedním z nejdéle působících, proto jsi zažil hodně změn, které se poslední dobou dějí (velké točení hráčů). Jaká je nyní celkově atmosféra v mančaftu?
Vzhledem k tomu, že je tým téměř celý nový mi přijde, že atmosféra je excelentní. Všichni kluci si pomáhají a snaží si radit. I zahraniční hráči zapadli do kolektivu výborně. Jsem rád, že tu jsem. Fotbal hraju pro zábavu, a proto si cením toho, že máme takový kolektiv. 

Následující utkání hrajeme doma s Doubravkou, kterou jsme dokázali v posledním kole loňského ročníku porazit 2:1 gólem v závěru. Co od silného soupeře očekáváš tentokrát?
Osobně očekávám hru plnou nákopu za obranu, stejně jako tomu bylo minulý rok u nich. Doufám, že si s tím naše obrana poradí. Předpokládám, že se ze soupeřovi strany bude jednat o silovější pojetí hry. Klukům ale věřím, že kombinačním fotbalem po zemi dokážou porazit kvalitního soupeře.