Tomáš Šmíd se začíná prosazovat v A - týmu

Od začátku letošní sezony se ve většině zápasů dostal do základní sestavy devatenáctiletý odchovanec hradeckého fotbalu Tomáš Šmíd. Důrazný obránce si po přechodu z dorostenecké kategorie zvyká na dospělý fotbal a v začátcích mu to jde velice dobře. Proto nás zajímali jeho pocity a přinášíme rozhovor s ním.

Tomáši předně mi dovol poblahopřát Ti k výbornému výkonu v posledním kole kdy jste na domácím hřišti porazili Milevsko, a Ty jsi dle mnoha názorů patřil k nejlepším. Jak si viděl Ty zápas ve svých očích?

Děkuji za pochvalu, co se týče zápasu, tak můžeme být určitě spokojení s výsledkem, protože Milevsko v této sezóně předvádí dobré výkony. Herně nám nevyšel už tradičně začátek zápasu, ale zhruba od 30. minuty jsme výkon zlepšili, drželi ho po celý zbytek zápasu a dali zasloužené dvě branky.

Již třetí zápas za sebou jste neinkasovali jediný gól, věnujete se hodně defenzivní práci na trénincích nebo předzápasových přípravách?

Na tréninku se defenzivní činnosti určitě speciálně nevěnujeme, spíše se soustředíme na tu útočnou. Před zápasem si řekneme takové ty základní body, které bychom měli plnit. Samozřejmě mám radost, že jsme tři zápasy po sobě nedostali branku, je to o určitém zvyku jednoho na druhého.

Osobně si ve své dosavadní kariéře hrál většinou na postu stopera, nyní Tě trenér Černoch využívá na pozici pravého obránce. Jak Ti sedí tato role krajního beka?

Především jsem rád, že vůbec příležitost dostávám. Co se týče pozice, tak to pro mě takový problém nebyl, protože jsem dříve už alternoval na pravém obránci. Stačil jeden zápas a opět jsem si přivykl na určitá specifika téhle pozice, oproti té mojí dosavadní.

Po šesti kolech máte 11 bodů, panuje s tímto počtem spokojenost?

Spokojenost asi ne, ztratili jsme hodně zbytečné body proti Dražicím a Sezimovu Ústí, pokud bychom v těchto zápasech vyhráli, bylo by to lepší. Na druhou stranu jsme zvládli těžké zápasy proti Milevsku, Třeboni nebo Katovicím.

Tabulka KP se začíná pomalu rozdělovat na horní a spodní část, kdo pro Tebe je největším adeptem na získání titulu v letošním ročníku nejvyšší jihočeské soutěže? A kdo naopak bude ve Tvých očích hrát o záchranu?

Určitě my, to je jasné. S námi by nahoře měli hrát Čimelice, Želeč a tlačit by se tam mohlo také táborské béčko. Dole to bude podle mě jasnější, budou se tam pohybovat Nová Včelnice, Sezimovo Ústí a možná Dačice.

Tvá dosavadní kariéra je zatím spjata pouze s jedním klubem, a to FK JH 1910, jsi jeho odchovancem. Mohl by ses ohlédnout za svou dosavadní kariérou v tomto klubu?

Začínal jsem v pěti letech v přípravce, trénoval mě tehdy můj táta. V žácích nás už vedl současný kouč áčka Marek Černoch, zahráli jsme si nejvyšší žákovskou soutěž a naučili se hrát dobrý fotbal. Zápasy na Spartě nebo Slavii byly pro každého zážitky a zkušenosti. V dorostu to pro mě byly asi zatím nejlepší sezóny. Z těchto čtyř let mám největší zážitky, měli jsme fantastickou partu a podařilo se nám vyhrát i celou soutěž, na což pořád hrozně rád vzpomínám.

Můžeš nám prozradit svůj fotbalový vzor ať už z dětství či současného fotbalu?
Teď už se k nikomu extra neupínám, ale moji velcí oblíbenci byli Tomáš Řepka a Lukáš Vácha.

Ví se o Tobě že jsi veliký fanoušek AC Sparta Praha, jak na Tebe působí změny které v ní během léta nastaly a věříš, že se může ještě poprat o letošní titul v naší nejvyšší soutěži?

Změny se mi určitě nelíbí, ale to by bylo na delší povídání. Samozřejmě věřím, že se všechno zlepší a o titul ještě zabojujeme.

Děkujeme za rozhovor, a přejeme mnoho dalších nejen fotbalových úspěchů a především pevné zdraví.